Slovo starosty 2020/3

Vážení spoluobčané,

když jsem se rozhodoval, o čem psát do dalšího čísla městského zpravodaje, nebylo to zas tak těžké. Není aktuálnějšího a závažnějšího tématu, než probíhající pandemie, která více jak měsíc intenzivně zaměstnává celou naši zemi.

Když jsme sledovali ve zprávách počátky rozvoje onemocnění v Číně, většinu z nás nenapadlo, co čeká za pár týdnů celý svět. V době, kdy píšu tento článek, máme za sebou vládou nařízené karantény, vyhlášení nouzového stavu spolu se spoustou nařízených opatření, která nás sice do určité míry omezují, ale jsou důležitá pro zpomalení rychlosti šíření viru, potažmo k jeho zastavení. Nebudu se rozepisovat o všech nařízeních.  Jsou toho plné noviny, televize, internet… A všichni jsme jimi zahlceni. A zdaleka to ještě nekončí. Až na základě vyhodnocení účinnosti těchto nařízení se ukáže, zda jsou dostačující, nebo je nutné přikročit k přísnějším krokům. Jsou to rozhodnutí našich vládních představitelů zodpovědných za dodržení epidemiologických plánů, za zvládnutí nákazy na záchranu našeho zdraví a životů za současného zabránění totálního zhroucení společnosti. Nezávidím jim jejich situaci, se kterou se setkávají in natura poprvé a učí se za velmi rychlého pochodu. Ne každé rozhodnutí může být v daný okamžik správné, ale mnohdy je lepší než žádné. Můžeme si o zvládání situace myslet co chceme, můžeme politikům ledacos vytýkat, zlobit se na ně, ale důležité teď je dodržovat kolektivně všechna nařízení. Ne jenom proto, že postihy za porušení jsou v době nouzového stavu přísnější, ale hlavně proto, že jenom ohleduplné a disciplinované chování pomůže tuto nákazu zkrotit. Současná doba je velmi složitá, a ne každý ji zvládá a chápe tak dobře jako ostatní. Místo nadávání a osočování bychom spíše měli vysvětlovat, poradit a pomoct těm, kteří ne zcela přesně dodržují aktuální nařízení. Nedělají to mnohdy schválně a jsou bezradní a nešťastní. A ti, co to dělají schválně a z frajeřiny, se třeba zastydí po našem slušném upozornění, namísto nadávek, které je spíš vyprovokují k většímu protestu, aniž by si uvědomovali míru možného dopadu svého chování. Co bych chtěl ale vyzdvihnout, a proto si to nechávám na konec článku, je něco, co mne naplňuje energií a dobrou náladou. Budu mluvit o našem městě, ale jsem přesvědčen, že to platí téměř pro celý náš národ. V okamžiku, kdy začalo „jít do tuhého“ a všem nám došlo, že to nebude zas taková sranda, sjednotili jsme se, podřídili jsme se nutným pravidlům a hlavně, začali jsme si pomáhat. Respektujeme omezování prodeje zboží, podřizujeme se zredukování chodu úřadů, institucí, oželíme zrušení kulturních a společenských akcí, respektujeme redukci našich vlastních a rodinných aktivit. A jsme k sobě milí, ohleduplní. Sbližuje nás společné ohrožení, strach z neznáma. Nejvíce je to vidět na novém celospolečenském fenoménu šití roušek. V okamžiku, kdy se ukázalo nezbytné začít si zakrývat obličej hlavně abychom ušetřili ostatní před našimi vlastními výpotky a sekrety, které mohou zákeřně ukrývat ještě zákeřnější viry a bylo jasné, že stát není schopen tuto ochranu nám všem zajistit, objevily se domácí dílničky, přeprogramovaly se fungující dílny a švadlenky profesionálky i amatérky se pustily do výroby plátěných roušek všemožných tvarů a barev. Vedení města s vědomím, že zdaleka ne všichni jsou schopni si roušku vyrobit, požádalo o pomoc ochotné šičky (na krejčí jsme zapomněli, ale oni na nás ne), aby mohlo vyrobené roušky rozdávat ostatním občanům. A zde je zapotřebí vyslovit velký dík všem, kteří se zapojili a začali městu a současně i rodině, sousedům, přátelům šít roušky. Buď za materiální náklady, nebo zdarma ze zbytků a nepotřebných štůčků plátna schovaných léta ve skříni, kdyby bylo někdy potřeba. A všichni nezištně. A přidávali se další, kteří nabídli materiál, nakoupili roušky ze svého, vzali si za své distribuci, pomoc s donáškou jídla, léků, psychologickou podporou. Následně se našlo i několik místních firmem, které začaly vyrábět a nabízet roušky, a dokonce i ochranné štíty. A všechno s úsměvem, ochotně a mile. Jste všichni úžasní a já jsem hrdý, že mám tu čest pro takové občany pracovat jako starosta. Nedokážu odhadnout, jak se situace bude vyvíjet nadále, ale chci věřit, že se bude zlepšovat a virus se bude ve své expanzi zpomalovat. Je důležité, abychom vydrželi všechna omezení, ač jsou sebenepříjemnější, abychom nepřestávali být na sebe milí, dále si pomáhali a měli pro sebe pochopení. Město Borohrádek má na svých webových stránkách odkaz, kde získáte nové informace a telefonní čísla pro dotazy i pomoc. Když se budete chtít na něco zeptat, budete potřebovat pomoc nebo vás přeci jen přemůžou obavy, zavolejte, napište email. Jsme tu pro Vás…

Přeji Vám všem hodně zdraví a sil do dalších dní…

Váš starosta Mgr. Martin Moravec